Historie

SPORTOVNÍ VZPOMÍNKY NA PADESÁTÁ A ŠEDESÁTÁ LÉTA…

V téhle vzpomínce na sportovní dění v naší obci – ve Velkých Albrechticích v období po druhé světové válce, nejde zdaleka o výčet sportovních úspěchů, ale o pohledy z úplně jiných úhlů. Pokud si vzpomínky pamětníků přečtete, pak ti starší snad nostalgicky zavzpomínají, no a ti mladší si snad uvědomí, že nic nevzniká lehce a samo od sebe…

V roce 1945 existovaly v naší obci 4 politické strany. KSČ, Sociálně demokratická strana, Národně socialistická strana a strana „Lidová“. Každá z nich chtěla dát své mládeži možnost prožít svůj volný čas i tělovýchovnou činností.

Národní socialisté a několik  příslušníků KSČ založili proto v únoru 1946 tělovýchovnou jednotu SOKOL. Předsedou, přesněji starostou Sokola se stal první poválečný ředitel školy Josef BLAHETA, jednatelem učitel František KOSEČEK, členové výboru byli Josef STOKLASA (komisař MNV), Bohumil LIBERDA (povoláním taxikář), Bohumil TVARŮŽKA (důchodce), František LUBOJACKÝ (zemědělec), Felix PETROŠ, Karel PEROŠ a Antonín SIKORA. (a možná i další).

Rovněž v únoru 1946 byl především z iniciativy Maxe KRAYZLA, Antonína GARGULÁKA a Ludvíka TEICHMANNA založen fotbalový oddíl, který tímto krokem udělal radost především fotbalovým fanouškům.

V dubnu 1946 byla založena v obci Dělnická tělovýchovná jednota s tímto výborem – předseda Josef KRIŠKE, místopředseda Rudolf VAVREČKA, jednatel Ludvík NIKEL, náčelník Ludvík TEICHMANN, náčelnice Helma VINKLEROVÁ, ostatní členové výboru – Oldřich JEDLIČKA, Anděla JEDLIČKOVÁ, Jan NIKEL, Josef GEBEL, Marie NIKLOVÁ, Antonie GERLICHOVÁ, Olga VAVREČKOVÁ a Drahomíra STANOVSKÁ.

DTJ měla i svou dorosteneckou samosprávu, která vyvíjela dobrou činnost nejen v tělocvičně, ale pořádala i různé kulturní programy. Výbor dorostenecké samosprávy měl toto složení : předseda – Bohuš HARABIŠ, místopředseda Božena PETROVÁ, později LANGROVÁ, jednatel  - Břetislav ŽUREK, režisér – Miloš TŘEŤÁK, členové výboru – Anna ŠKANDEROVÁ a Jaroslav JEDLIČKA.

DTJ pořádala např. tělovýchovné akademie. Ta největší se konala v červenci 1947 ve spolupráci s DTJ ze Studénky a Slatiny pod vedením Richarda BENY na zahradě pana ŽŮRKA (dnes u Milerů). Sportovci z DTJ začali i nacvičovat vystoupení na dělnickou olympiádu, která měla být v roce 1948, ta se už ale v důsledku sloučení tělovýchovných jednot neuskutečnila.

Začátkem roku 1948 byl zvolen nový výbor s předsedou Janem NIKLEM, ale už v březnu se konala poslední schůze DTJ v sále „U Procházky“ (později bývalý kulturní dům, dnes klempířská dílna J. Pavláska). Poslední neděli v březnu 1948 došlo totiž v hostinci „U Garguláka“ (dnes hospoda V. Pospíšilové) ke sloučení DTJ, Orla, SK a Sokola do jediné organizace. Do čela nově sloučené tělovýchovné organizace byl zvolen pan František LUBOJACKÝ starší, místopředsedou pan Josef KRISCHKE, který o rok později se stal předsedou, protože Fr. Lubojacký zanechal aktivní činnosti.

Stínem sloučení bylo, že se řada sportovců a funkcionářů do nové organizace nepřihlásila. Název Sokol byl vybrán především proto, že tato organizace měla dlouholetou tradici. Správný název od té doby ale byl ČSTV (Český svaz tělesné výchovy).

Nová organizace byla chudá – chybělo především nářadí. Stará bradla a kůň, odrazový můstek a dvě žíněnky bylo vše co organizace měla . Po sloučení okresu Bílovec s okresem Nový Jičín za přispění OV ČSTV došlo k určitému dovybavení, především ale se podařilo dnešní Sokolovnu odkoupit od pana Garguláka za 15 000,- Kč.

Později následovala dlouhá jednání s KV a OV ČSTV a nakonec se podařilo získat dotaci ve výši 420 000,-Kč na generální opravu budovy a jejího zařízení. V té době ovšem nebylo jednoduché najít na tuto práci podnik a tak sportovci z V. Albrechtic byli rádi, že tuto stavbu slíbil provést OSP z Bílovce. Vedení tohoto podniku ale k této akci přistupovalo liknavě a tak se práce protahovaly. Došlo to tak daleko, že více než stotisíc Kč se nestihlo proinvestovat v termínu, dotace propadly ve prospěch jiných akcí a v sokolovně se řada věcí prostě neudělala.

Bohužel dlouhá oprava sokolovny (a nemožnost trénovat a hrát zápasy) měla na svědomí rozpad, do té doby velmi dobrého oddílu stolního tenisu, který vedl pan František ŠALENA. Oddílu, kde z počátku hrával i pozdější Mistr Evropy a několikanásobný Mistr ČSSR Jaroslav STANĚK.

Období bez tělocvičny bylo těžké i pro ty, kteří s různými skladbami vystupovali  třeba na tradičních „Dnech dětí“ nebo jiných kulturních a společenských akcích a nebo pro ty, kteří se připravovali na plnění odznaku BPPOV („Buď připraven pro obranu vlasti“), což byla v tehdejší době skvělá příležitost naučit děti sportovní všestrannosti. A moc by takovou věc potřebovala dnešní mladá počítačová generace. Na tomto druhu sportovní přípravy měli největší zásluhy ředitelé a učitelé z místní školy, např. pánové  KUBAJURA, VAVŘÍK nebo VYLÍČIL (ten se věnoval i přípravě fotbalových dorostenců a za jeho působení dosáhli jeho svěřenci na 2.místo v soutěži), z žen pak paní ředitelka školy ŠKRABALOVÁ a učitelky ŠALANDOVÁ nebo ŠIRŮČKOVÁ. Z členů Sokola se věnovali přípravě mládeže k plnění zmíněného odznaku zdatnosti např. paní Františka LITERÁKOVÁ nebo pan Leoš KLEIN.

Také fotbalové hřiště bylo tehdy menší než dnes a především bylo situováno podélně. Ale hráči z místního fotbalového oddílu byli z  něj nadšeni. Možná i proto, že v podstatě bylo vytvořeno bezplatně a sami hráči přiložili ruce k dílu. Velký podíl na tom měla dobrá organizace práce, kterou řídil pan Ludvík TEICHMENN.

Později se podařilo koupit od bývalé STS otevřený dřevěný domek a s pomocí odborníka na tesařinu pana Maxmiliána KLEINA a několika dorostenců, např. dvou Lubošů – BŘEZNÉHO a PESCHLA byly z tohoto domku vytvořeny šatny a klubovna. Nelze zde nevzpomenout i pana Milana KRKOŠKU staršího, který když viděl, že fotbalový oddíl je stále v nouzi, vzal si na starost prodej občerstvení na hřišti a výtěžek odevzdával fotbalovému oddílu.

Samozřejmě bylo v obci docela dost škarohlídů, kteří se počínání místních sportovců pošklebovali. Těm, kteří fotbal a vůbec sport a vše kolem měli rádi, to však určitě nevadilo. I přes všechny těžkosti, které je provázely,

Např. tři roky trvalo období, kdy V. Albrechtice vůbec nehrály soutěžně fotbal, neboť pro odchody většího počtu mužů na vojnu, nebylo možné sestavit mužstvo. Pak, především na popud Josefa PAVELKA a Františka ŠALENY se zase mužstvo dalo dohromady a přihlásilo se do IV.třídy, kde hrávalo dlouhé roky. Dlouhou dobu i pořádali fotbalisté, při příležitosti oslav vítězství nad nacismem  9.května, fotbalový turnaj o Pohár MNV, (později s přídomkem „Memoriál Ladislava KUDELY)

V padesátých a šedesátých letech, když Sokol začal dostávat finance od  LSD (lidového spotřebního družstva) za pronájem prostor restaurace a především zásluhou pánů Ladislava ŠTIXE a Jana ŠKROBÁNKA se dařilo získávat různé dotace od OV ČSTV a MNV, se značně vylepšila Sokolovna a její vybavení a také areál hřiště doznal později výrazných změn k lepšímu. Tou nejvýznamnější byla výstavba nových šaten, skladů a nové klubovny s možností prodeje nejen nápojů, ale i některých výrobků teplé kuchyně.

To už je ale historie spíše nová a o té si přečtete jistě v jiných článcích. Krátký výčet vzpomínek na sportovní dění v padesátých a šedesátých letech bych chtěl zakončit slovy předsedy tělovýchovné jednoty z tehdejších let, pana Josefa KRISCHKEHO, na jedné výroční schůzi Sokola, která vystihují myšlenky tehdejší generace 

  „To, co dokázali v těchto letech naši fotbalisté, především v oblasti výstavby svého sportoviště a jeho zázemí, ale i přímo na hřišti, bylo možné uskutečnit jen dobrovolnou kázní, bez sobeckosti a hlavně v dobrém kamarádském kolektivu. Základem je disciplína, bez které není možné konat jakoukoli činnost. Mám na mysli – poslouchat trenéra, řádně trénovat a vzájemně se zlepšovat. Pak se úspěch musí dostavit…!“

Vzpomínky pamětníků shrnul Rudolf LANGER